Maminka je bohyně

24. srpna 2016 v 16:09 | lmetalgirl |  Téma Týdne
Pamatuju si, že mně byly asi dva roky. Seděla jsem na chodbě (máme veliký koberec) a koukala do kuchyně na mámu. Svítilo sluníčko, na koberci se mi líbilo sedět. Máma byla proti slunci a tak ji ozařovaly sluneční paprsky. Líbilo se mi koukat na mámu. Tehdy to bylo pro mě vše, co jsem znala (kromě tátu a právě narozené sestřičky) a byla pro mě jako bohyně.
Moje první vzpomínka se mi líbí. Budu si ji navždy pamatovat...jak mám mámu ráda. Každý by měl mít mámu a tátu. Bohužel, ne vždy to je možné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 24. srpna 2016 v 16:31 | Reagovat

Jsem staraá rocková, pokérovaná babička a máš tu skvostné borce...
Jinak Tvoje povídání mě skutečně nadchnulo, je krásné...a hlavně osvěžující, protože na blozích Tvých vrstevníků se píše o rodičích s despektem jako o obtížném hmyzu, zůstaň svá !!!!

2 lmetalgirl lmetalgirl | Web | 24. srpna 2016 v 16:42 | Reagovat

[1]: Děkuju Vám. Máte jinak taky hezký blog. A zustanu svá, to se nebojte! :D

3 Honza Honza | 24. srpna 2016 v 17:34 | Reagovat

To je takový ten příběh, který končí poznámkou, že to nebyla máma, ale tatova milenka :-(

4 lmetalgirl lmetalgirl | Web | 25. srpna 2016 v 6:54 | Reagovat

[3]: moje máma je moje máma. Tím, že "to není vždy možné" jsem myslela děti, které nemají rodiče atd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama