Boží slova od black metalisty

13. července 2018 v 12:39 | lmetalgirl |  Hudba
S dovolením bych s vámi sdílela interview s Velniasem (Darkened Nocturn Slaughtercult) z Brutal Assaultu 2016. Překládala jsem, jak se dalo, ale Velnias mluví strašně poeticky :)
https://scontent-frt3-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/36968045_1002866053210548_8838557947979104256_n.jpg?_nc_cat=0&oh=c4c9f06e7c244aaeecbc232975a45557&oe=5BCBE8BC

"Všechno, čeho si vážíme, by mělo čerpat z našeho absolutního zaměření. Polovičatost je kompromis a tedy bez užitku. Tohle základní pravidlo je denně ničeno obyčejným každodenním životem. Kreativita a duchovní růst jsou uvězněny v řetězech vynucených sociálních interakcí. Dokonce i vědomosti o těchto nebezpečích letargie nezabrání osvícené mysli, aby si udržela stráž po celou dobu. Všechny úspěchy a radosti musí jednou skončit. Umírání a letargie jsou synonymy v rovnici obnovy a proměny. Přeformulováno do jednoduššího vyjádření: naše pozornost musela být nějakou dobu zaměřena na poměrně světské záležitosti."
https://quotefancy.com/media/wallpaper/3840x2160/3465936-William-McKinley-Quote-Half-heartedness-never-won-a-battle.jpg

"Život se opakuje po eliptických cestách. Přesto lítost není potřebná. Tvoří nás naše rozhodnutí a chyby. Co si myslíme, říkáme, víme, chceme a troufáme si, na nás zanechává stopy. Naučte se s tím žít. Zdary a nezdary jsou něčím úplně normálním, ale můžeme se naučit, jestli chceme kráčet nebesy, nebo peklem. Ta volba je jen a jen na nás, můžeme si vybrat dlážděné cesty, nebo vyšlapané stezky, a nebo si můžeme sekat vlastní cestu přes trnité keře po stranách těch vyšlapaných cest. Vybrat si nějakou s těch normálních cest znamená jít v něčích stopách. Většinou tyhle stopy ukazují správný směr, ale nemůžou nahradit vnitřní přesvědčení. Víra vzniká z přesvědčení a vědomosti z vlastních zkušeností."
http://www.classiclitho.com/wp-content/uploads/2015/10/iStock_000040905176_Small.jpg

"Duchovní osvobození bylo podstatou už od začátku. Všechno jednou skončí, ale konec není nic jiného než bod zvratu. Připomíná proměnu. Začátek a konec je stejný."
http://www.renegadetribune.com/wp-content/uploads/2015/08/reincarnation-3.jpg

Velnias si může tvrdit, co chce, ale tohle byly slova Boha, tohle běžný člověk během kapelního interview neřekne :)
Bůh vkládá své myšlenky každému člověku, tak proč ne black metalistovi? Miluje nás všechny.
 

To, co ve škole neučí

20. června 2018 v 19:10 | lmetalgirl |  Ostatní
Nedávno jsem byla na přednáškách několika mladých lidí, kteří se podělili o své názory. S jejich dovolením zrekapituluji, co řekli. Aneb jak se chovat a žít.

Barnie z Polska

Každý člověk prochází ve svém životě několika fázemi: formace, růst, dovršení a perfekce. Dalo by se to připodobnit stromu.
Ve fázi formace jsou většinou děti. Když se na ně podíváte, jsou soustředěny na sebe: "Já! To je moje! Neber mi moji hračku!" A když jim nedáme, co chtějí, jsou nespokojeny, protože neumí obětovat.
Ve fázi růstu jsou tínedžeři. Umí už být zodpovědní, ale jen za nějaké podmínky: "Umyju ty talíře, jen když mě necháš hrát videohry."
Hodně lidí skončí na fázi dovršení. Jsou to zodpovědní dospěláci, ale fáze perfekce dosáhnou jen, pokud jejich život přinese "ovoce". Jen pokud je jejich láska bezpodmínečná a jsou schopni pro své děti udělat cokoliv.
A teď co? Máme se snažit o bezpodmínečnou lásku, nebo se soustředit na dodržování zákonů, kterých je náš život plný? Ani jeden extrém není dobrý. Nemůžete jen tak jít na ulici a říkat lidem, jak je milujete, ale taky nemůžete žít bez lásky. Měli bychom lásku i společenská pravidla a zákony skombinovat a neoddělovat je, neboť jsou neoddělitelné jako yin a yang.
Na závěr nám Barnie ukázal svůj oblíbený citát od Jimyho Hendrixe: "Když síla lásky překoná svět moci (síly), svět pozná mír."

Sara z Chorvatska

Během života bychom se měli transformovat. Být stále v pohybu, měnit se. Není dobré zůstávat na tom samém místě, neměnit názory (nejenže to způsobuje deprese, ale taky jsme mnohem více ovlivnitelní a naivní). Jediný, kdo se nemění, je Bůh, protože je dokonalý. Dal nám původní/přírodní mysl, která se raduje z přírody a všeho dobrého. Nikomu z nás by se přece nelíbilo, kdyby se k nám každý pořád choval špatně a i detaily jako úsměv náhodného člověka na ulici nás potěší. Lidstvo však tuhle mysl, čistou jako diamant, zakrývalo dalšími a dalšími vrstvami. Starostmi, škatulkami, materiálnem. A je jen na nás, jestli se chceme prokopat zpět k tomu diamantu.

Hannes z Německa

Každý chce být šťastný. Problém je, že si vybíráme "levné" štěstí. Jsme škodolibí. Kdo by se přece nesmál na cizím neštěstí? No nepřináší nám to skutečnou radost. Denně koukáme na "vtipná" videa, kde lidé padají, nebo se jim něco stane, ale skutečnou radost z toho nemáme. Pomlouváme, odsuzujeme, ale nepřináší nám to skutečnou radost.
Když se podíváme na svět, vidíme hodně zla a konfliktů. Začínají v rodinách. Neshody se sourozenci, hádky. Další stupeň je ve společnosti. Rvačky, vraždy. Pak na národní úrovni. Nenávist k jiným národům. A pak ve světě: války. Nikdo nemá rád války. Kdo normální by chtěl vyvraždit polovinu zeměkoule? No není to jen na jediném člověku. Pokud by se lidé všeobecně k sobě správali líp, pak by nebyly ani války. Ale jakto, že jsme tak konfliktní? Kde se to v nás vzalo?
Téměř v každé kultuře je nějaký mytogický příběh založený na nesplnění zodpovědnosti.
PANDOŘINA SKŘÍŇKA: Dívka Pandora dostala od bohů skříňku, kterou nesměla otevřít. Jenže svůj slib porušila a otevřela ji. V té chvíli vypustila do světa nemoci a všechno zlo.
AFRICKÁ POHÁDKA O SLUNCI, MĚSÍCI A MUŽI: Slunce splnilo, co mělo, a za to bylo odměněno celý den chodit po obloze. Měsíc taky splnil, co měl, a byl odměněn tím, že mohl celou noc chodit po obloze. Muž dostal trs banánů a měl je odnést na kopec. Po cestě však dostal hlad a nějaké banány snědl. Za to byl shozen do příkopu. A samozřejmě ADAM A EVA: První lidé nesměli jíst ze Zakázaného stromu, avšak jedli, a za to byli vyhnáni z ráje.
Z toho plyne, že lidé sice mají svobodnou vůli, ale se svobodou také ruku v ruce jde zodpovědnost. A pokud ji nesplníme, pak rozšiřujeme špatnosti. Je to, jakobychom chtěli jet z Paříže do Londýna, kde nás čeká kamarád. Nasedli jsme na autobus, ale hups! Byl to špatný autobus! Namísto do Londýna jsme se dostali do Amsterdamu. Můžeme se kamarádovi omluvit, ale pořád jsme v Amsterdamu místo v Londýně. A tak se musíme vrátit do Paříže a odtud do Londýna. Pokud uděláme něco špatného, nestačí se jen omluvit.

Doufám, že vás to inspirovalo. Pokud máte dotaz, můžu vám dát kontakt na Barnieho, Saru nebo Hannese. Stačí napsat tady vlevo "Zpráva autorovi".

Život Blackbirda

2. června 2018 v 19:41 | lmetalgirl |  Téma Týdne
Kdo by si byl pomyslel, že holka může mít své nejoblíbenější letadlo? Je tomu tak. A není to jen tak obyčejné letadlo.
"Narodilo se" na začátku 60. let po tom, co Clarence "Kelly" Johnson vytvořil konečný design. Pod názvem RS-71 nebo A11 se pracovalo na jeho výrobě pod záštitou firmy Lockheed, oddílu Skunk Division. Mělo to být nejrychlejší letadlo na světě, to však přineslo spoustu téměř nevyřešitelných problémů. Musely se otestovat nové materiály, neboť kdyby letadlo operovalo ve vyšších rychlostech se stejnými materiály jako předtím, roztavilo by se. Z větší části se tedy použily titanové pláty, mezi nimiž byly dostatečné mezery, aby se kov mohl rozpínat. Když pak letoun natankovali, těmi samými mezerami jim palivo vyteklo ven. To by vás asi trefil šlak, co? A to nebyly jediné problémy. Všichni si mysleli, že postavit ho je nemožné.
https://drawingdatabase.com/wp-content/uploads/2014/04/SR-71-BlackBird.jpeg

Po neuvěřitelném úsilí pod časovým presem se 22.12.1964 konal první let. Byl to zázrak. Letělo.
V roce 1966 prezident Johnson představil letoun jako SR-71 a ne RS-71, což se začalo používat jako oficiální název.
Vyrobilo se 32 kusů. Každé mělo modročernou barvu (která dala letadlu jméno Blackbird) a je popisováno takhle:


SR-71 je dvou-místní letadlo s delta-křídlem (trojúhelníkové křídlo) poháněné dvěma proudovými motory. Má velmi tenká křídla, dvě nakloněná kormidla umístněná navrchu motorových gondol a výrazného trupového hřbetu prodlouženého od nosu k náběžné hraně křídla.
Letadlo se může dodatečně dotankovat buď za letu, nebo na zemi přes oddělené nádoby, které
vedou do společného čerpacího potrubí. Zatahovatelný padák je připravený posílit šest hlavních
kol brzd. Letadlo je zabarveno na černo k snížení vnitřní teploty při vysokých rychlostech.

Rozměry:
Délka (celková): 32,7 m
Výška (až po vrch kormidel): 5,6 m
Rozpětí křídel: 17 m
Plocha křídel: 149 m2
Rozchod kol: 5,08 m

Zapsalo se do rekordů. Bylo schopno letět ve výšce 25 000 m (téměř ve vesmíru) rychlostí více než 3,3 Machu. Dne 26.4.1971 přeletělo 24 000 km za 10 h 30 min. Díky tomu získalo cenu Mackay a Harmon jako "největší úspěch vědy".
Z vyrobených 32 letounů nebyl žádný sestřelený! Ale 12 mělo nehodu. To je přesto vynikající výsledek.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0c/View_from_the_SR-71_Blackbird.jpg/1024px-View_from_the_SR-71_Blackbird.jpg

Blackbird se dostal i do filmů: X-Men, Hellsing, D.A.R.Y.L., Deadpool nebo Transformes
http://conceptartworld.com/wp-content/uploads/2011/06/X-Men_First_Class_Concept_Art_by_Jamie_Rama_main-700x305.jpg
https://media.giphy.com/media/b9TXpM9op7p04/giphy.gif
http://www.impdb.org/images/0/00/Hellsing_SR-71_2.jpg
https://vignette.wikia.nocookie.net/transformers/images/6/63/Rotf-jetfire-toy-leader.jpg/revision/latest?cb=20090805024123

Dokonce se dostalo i na potisky triček.
https://i.pinimg.com/originals/f6/b3/70/f6b37099f38c7e6b54d81073ab5e328f.jpg

Jenže v roce 1999 byl projekt SR-71 Blackbird ukončen. Dnes legendární průzkumné letadlo uvidíme jen v muzeu. Jeho nástupce se bude jmenovat SR-72, avšak rozhodně není tak hezký.
No na slavného Blackbirda se nezapomene. Všechny modely pomalu rezavějící ve svém důchodu budou obdivovány pořád.
 


Příběh kytaristy, který nemůže hrát

19. května 2018 v 12:08 | lmetalgirl |  Hudba
Harald Naevdal se narodil 6. července 1970 v Norsku. Založil kapelu Immortal se svým kámošem Olve Eikemem v 1991. Kapela vznikla sloučením několika jiných. Vymysleli si i přezdívky: Harald je od té doby Demonaz a Olve Abbath.
Na záznamu Old Funeral bylo Abbathovi 15 let, byly to první pokusy o profesionální kapelu, avšak té úrovně dosáhli až s Immortalem.
(Demonaz. Takové dítě; a to mu bylo 18 let :D )


Na začátku Immortal neměl stálého bubeníka. Nějaký čas s nimi působil Grim.
http://1.bp.blogspot.com/-rAuqg8SuIJ0/Ud1WiNfVSBI/AAAAAAAAAS0/5-Z7MIXU4Mw/s1600/tumblr_lytzqkpA801qc6gvlo1_500.jpg
(Zleva Abbath, Grim, Demonaz)
Tvrdě makali a v průběhu několika let vypustili 3 alba. Nejvíc je proslavilo Battles In The North (1995), kterým se nesmazatelně zapsali do historie. V textech se objevuje slovo Blashyrkh, což je jméno jejich smyšlené země, kde je pořád zima a sníh.
http://2.bp.blogspot.com/-o5re0blfTDY/VkiWgXD2IJI/AAAAAAAAUjc/ercMxVEX9ZE/s1600/Encartes%2B%25284%2529.jpg
http://images.coveralia.com/audio/i/Immortal-Battles_In_The_North-Trasera.jpg

Do světa byly vypuštěny tři legendární videoklipy. V Grim And Frostbitten Kingdoms si na bicí "půjčili" Hellhammera, který však s nimi ve studiu nespolupracoval, proto je občas v klipu vidět, že do toho "nemlátí" přesně tak, jak je zvuk na nahrávce.
https://thumbs.gfycat.com/EvenCrispDormouse-size_restricted.gif

V Blashyrkh pro změnu bicí nenatočili.
(Vlevo Abbath, vpravo Demonaz)
https://pa1.narvii.com/6070/c8d09ac6cfe033f4e86709a9ddeca61793c8ec55_hq.gif

Nejvtipnější byl Call Of The Wintermoon, kde členové včetně dočasného bubeníka Kolgrima běhají po lese a nějaké zřícenině (nutno dodat, že narozdíl od předchozích klipů v létě), dělají různé grimasy, hltají oheň atd.
https://thumbs.gfycat.com/ColossalFancyHapuku-max-1mb.gif

Přibližně v tom čase se k nim nadlouho připojil bubeník Horgh.
Demonaz hrál denně až 10-12 hodin, což mu začalo způsobovat problémy. V roce 1997 nahrál Blizzard Beasts, ale díky akutnímu zánětu šlach obou rukou musel přestat hrát na kytaru. Tím se jeho post kytaristy v Immortalu skončil, protože svaly mu už nefungovali tak jako dřív, a na rychlé tempo svých písní by nestačil. Přes počáteční frustraci z ukončení své kytarové kariéry se s tím smířil.
Immortal však pokračoval dál. Abbath se chopil kytary a na baskytaru pozval Iscariaha. Demonaze nevyhodil, ale učinil ho textařem. Demonaz tedy dále aktivně působí v kapele, píše texty, dělá jim manažera a jezdí s nimi na každý koncert. Po čase si založil vlastní kapelu Demonaz, kde si sice skládá hudbu sám, ale s kytarami mu někdo stejně pomáhal. Dnes sice na kytaru může hrát, ale jen pomalu. Proto je jeho celý album March Of The Norse pomalejšího, až atmosférického ražení.
Iscariah v roce 2003 opustil Immortal a post basáka obsadil Apollyon. Abbath v interview z roku 2009 řekl, že Immortal jsou asi jediná kapela s členem, který se jen kouká z povzdálí. Demonaz prý vždy říká zvukařům, co mají dělat, aby výsledný zvuk zněl co nejlépe.
"Je jejich noční můra," poznamenal se smíchem. Abbath a Demonaz byly nejlepší kámoši, dokonce rodina, protože Abbath se oženil s Demonazovou sestrou. Abbath jako frontman a komediant byl všude, zato Demonaz byl vždy seriózní a informace o sobě nezveřejňoval. Po projektu Demonaz se zase na chvíli vrátil k hudbě, když udělal soundtrack do několika videoher.
https://beritamusikrock.files.wordpress.com/2015/08/abbath-olve-eikemo-dan-demonaz.jpg

V roce 2014 se Immortal po dlouhém čase vrhl do studia, aby nahráli nové album. Abbath se ale pohádal s Demonazem a fanoušky čekala zdrcující zpráva: s Immortalem je konec, opustili ho Demonaz i Horgh.
Abbath se však v roce 2015 objevil se samostatným projektem Abbath i novým albem se stejným názvem. Demonaz tvrdí, že na tom albu jsou věci, které Abbath ukradl Immortal, a že Immortal bude pokračovat.
A tak k radosti všech fanoušků bude nové album Immortal-Northern Chaos Gods vydáno v létě 2018.
"Abbath naše písně použil pro sebe, museli jsme začít od nuly. Proto to trvalo tak dlouho," vysvětluje Demonaz, proč nové album vychází až po devíti letech.
"Vložili jsme do toho spoustu energie," říká společně s Horghem a zdůrazňuje, že o vokály se postará on.
https://i2.wp.com/www.metalinjection.net/wp-content/uploads/2018/01/immortal-2018.jpg?fit=700%2C427
Osobně se na Northern Chaos Gods těším. Vrací se ke kořenům Immortal a Demonazovi to za mikrofonem jde zatím líp než Abbathovi.

Mladí pomáhají bezdomovcům

17. května 2018 v 16:06 | lmetalgirl |  Ostatní
V Praze se v Den vítězství 8.5.2018 pohybovali misionáři z celého světa a pražská mládež pod logem Peace Starts With Me a sbírali staré jídlo a oblečení pro bezdomovce.
Této akce jsem se zúčastnila i já. Logo jsme si "půjčili" z mírového festivalu Peace Starts With Me, o kterém si můžete přečíst tady.
Sbírali jsme jídlo a oblečení, které by se jinak vyhodilo. Bohužel ve většině obchodů a restaurací nám odmítli cokoli dát kvůli přísnosti šéfů, kteří přikazují vše vyhodit do koše. Narazili jsme ale i na majitele obchodů, kteří nám štědře dávali všechno možné: od ovsených vloček přes konzervy, polévku, pečivo, až po arabské cukrovinky. Chodili jsme i po domech a dobří lidé nám dávali oblečení. Speciálně bych chtěla poděkovat dvojici satanistů, nebo možná metalistů, kteří sice vypadali, že nebydlí ve vile, ale přesto nám dali nejvíc. Takže nakonec to bylo na několik plných pytlů, ze kterých jsme si to rozdělili do igelitek a znovu se vydali do ulic.

Pohybovali jsme se hlavně kolem Hlavního nádraží, protože je tam nejvíc bezdomovců. Byli jsme připravení, že někteří se asi nebudou správat příliš slušně, ale naše obavy se nepotvrdily. Byli nám neuvěřitelně vděční a šťastní, že si s nimi vůbec někdo popovídal. Někteří skončili na ulici jen kvůli tomu, že je nikdo nechtěl přijmout do práce kvůli nějakému postižení, i když oni pracovat chtěli. Jídlo se rozchytalo hned, až mě to překvapilo. No a pak jsme už jen rozdávali oblečení.
Na fotce je na lavičce bezdomovec, zády ke fotoaparátu stojí moje sestra, červenou tašku drží Ital Davide, ruksak má na zádech Japonec Tomo a já jsem tam vzádu mezi nimi :D
A tady jsem ve druhé řadě, druhá zprava. Tak tolik nás tam bylo!

Peace Starts With Me report

1. května 2018 v 19:48 | lmetalgirl |  Ostatní
On Saturday 28th April I joined a Youth and Students for Peace discussion in Vienna, in Stadthalle. There were people from 50 countries. We were parted into 12 topics, I chose Peace and Education. The groups in every topic discussed about three questions, which you can read also with the voting results here. Some people had motivational speeches. I personally liked the short, but easy-to-understand speech of Ali Can. He showed us some tips to meditation as well.
http://cdn4.spiegel.de/images/image-1045223-640_panofree-kvcf-1045223.jpg

But the most touching speech had Sun Jin Mun. She told us about global problems and how to stop them, or at least slow them down. We can´t save the world if we can´t love our neighbours, family or even ourselves. The peace starts with us, and that was the main topic of the next day´s festival.
https://i0.wp.com/familyfedihq.org/wp-content/uploads/2018/02/sjn223.jpg?resize=520%2C245

In the hot sunny day is the nearest area of Stadthalle full of foreigners. Immigrants? No way! This amount of people came from the whole world to Peace Starts With Me festival. They sit on the grass and wait in the park for hours before the beginning. When we can finally go inside, the security makes us throw away big bottles. What´s the problem? I sit quite near the stage and see a big logo and languages of translation. There´s only Korean, Japanese, Russian and Albanian.
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/31444678_1808664985856954_8559541215234112388_n.jpg?_nc_cat=0&oh=4bd414a68ff3266e12dcd4a90d1f5886&oe=5B4E9E58

I don´t speak any of those languages, but I´m lucky that I speak English and German. However, what about the others? Czechs for example took there their own translator. Before the beginning I had met a buddhist monk. I think I´ve seen there leaders of nearly every religion.
The cultural program was full of music and dance, but in my opinion...too long. The most beautiful was the girl singing in arameic language. I literally cried. It was one of the most beautiful things I´ve ever heard, seriously. I looked forward to the speech of Hak Cha Han Mun. I wasn´t disappointed. Although I had to look at the subtitles which were quite chaotic (English was changing to German, so many people already forgot what was written in the last sentence). The cultural point that ended the festival was amazing Yolanda Adams. Honestly I didn´t think that I would enjoy a gospel singer. I was wrong. At the end sang everybody of 10 000 people who were there. The touched crowd turned on lights at their mobile phones.
On Monday was a special celebration with another speech of Hak Cha Han Mun. However, this time were no subtitles. So I had to put on earphones, listen to the English translation and translate to Czech. At the end the Czech translation was maybe 5 sentences later than the speech of Mrs. Mun. :D
I liked it. At least I tried how good am I in translating. :)
AAAND remember: Peace Starts With YOU!

Můj pokrok v kreslení počítačovou myší

23. dubna 2018 v 18:25 | lmetalgirl |  Ostatní
No nebudu si nic namlouvat, bylo to strašný. Byla jsem líná a kreslila na malý papír. Teď už se na mé výtvory ale dá dívat.

Září 2015

Prosinec 2015

Únor 2016

Březen 2016

Srpen 2016

Říjen 2016

Říjen 2017

Únor 2018


Duben 2018


Rychlý přelet

1. dubna 2018 v 16:30 | lmetalgirl |  Hudba
https://darkartconspiracy.files.wordpress.com/2018/03/dimmu-borgir-2018.jpg?w=768&h=425&crop=1

Council of Wolwes and Snakes od Dimmu Borgir je sice komentován jako "konečně dobrá písnička", ale mně osobně se nelíbí vůbec. Je nudná až strach. Poslouchám i experimentální hudbu, ale tohle mi nepřijde, že jim to vyšlo.
http://www.spark-rockmagazine.cz/files/d5959bbb93108fe283518e0fda9ae2c5.jpg

Silní a nezlomní od Ládi Křížka a Maťa Ďurindu sice není žádný hit se zapamatovatelným refrénem, ale rozhodně to není špatné. Je to takové pokračování česko-slovenských písniček a´la Slovenský klín od Chinaski, takže podporuju :D
http://www.paranoid-zine.com/files/novice/april2016/20160412_Morywa_news.jpg

Náhodou jsem se dozvěděla o této slovinské bandě Morywa. Sice si říkají progressive-djent, ale stejně to zní jako poctivý death metal. Zpěvák Peter se striktně nedrží death growlu, ale v jeho podání to ani nevadí, má nějak přirozeně brutální hlas. Svou kytaru si vyrobil vlastnoručně a hráli už dokonce i na Metal Days festivalu, tedy něco jako u nás Brutal Assault. Rozhodně o nich napíšu celý článek, až se o nich dozvím něco víc :).

Ska punk

1. dubna 2018 v 16:09 | lmetalgirl |  Hudba
Nedávno jsem narazila na zvláštní spojení zdánlivě nespojitelných druhů hudby: ska a punku. Podívejme se blíže na samotné druhy:

Ska

http://www.stablesbar.co.uk/wp-content/uploads/2017/04/ska_sticker.jpg

Ska je předchůdce reggae a jeho houpavý pohodový rytmus si nejde s ničím splést. Letní atmosféru plnou palem dokresluje množství hudebních nástrojů (nebo minimálně klávesy).

Punk

http://images6.fanpop.com/image/photos/40400000/British-Punk-Rock-british-punk-rock-40431939-900-540.jpg

Rychlý a agresivní punk zase nese známky rebélie až anarchie, k typickému zvuku stačí kytara a bicí v kombinaci s ukřičenými vokály.

Jak se to spojilo?


Nikdy jsem tak dobrou muziku neslyšela. Ska i punk miluju a tahle kombinace spojuje přesně to, co mám ráda. Nakonec se to od sebe až tak neliší. Ska se totiž nebojí použít elektrickou kytaru. Žádnou českou skapunkovou kapelu neznám, ale polských několik. První je Farben Lehre.
V Anioly i Demony hrajou na flétnu, je to spíš balada, ale Kontrasty je naopak rychlovka s heligonkou. Celkově mají vtipné a srozumitelné texty. Speciálně jsem se smála u Wataha. Nevím, jestli to tam vážně je, ale já tam slyším: "Prineseš mi chrobáky z Bazoša."
Další je Zabili mi Zolvia.
Ten název je perfektní :D. No co vám budu povídat, to se musí slyšet.
A poslední Koniec Swiata.
Tohle je už spíše takové typické ska, než skapunk, ale kdo se v tom má vyznat, když to zní tak podobně?

Přeju příjemný poslech a doufám, že jsem aspoň někomu rozšířila obzory :)

Burgr se předvedl

5. března 2018 v 16:56 | lmetalgirl |  Hudba
Další recenze jednoho nového videoklipu, tentokrát od Dimmu Borgir.
https://g.acdn.no/obscura/API/dynamic/r1/ece5/tr_480_253_l_f/0000/rome/2017/5/19/9/1495179098833.jpg?chk=85CA7D

První dojem byl dobrý. Interdimensional Summit je typický blackový název, připomíná mi některé názvy písniček od Darkthrone nebo Carach Angren (čili náhodné seskupení cizích slov).
Synťák zhurta spustil, nebylo to až tak špatné. Shagrath odzpíval první sloku, pořád to nemělo takové "koule", jenže pak nastoupil sbor a děsivě si to šinul. A pak to vygradovalo do překvapivě zpěvného a zapamatovatelného refrénu. Celkově hudebně to nakonec zní jako směs všech možných žánrů. Melodic death metalové riffy, Shagrathovo blackové vrčení, symfonické části, refrén jako z Nightwish, industrialové prvky. V komentářích se pak kvůli tomuhle objevuje spousta negativních názorů. Mně to nevadí, všechny možné žánry metalu už byly vymyšlené, tak je čas je kombinovat, ne? Tundra Leech od Darkthrone taky není ultra KVLT black metal, tak co řešíte? Hudba se vyvíjí, nemůže znít stejně jako před 20 lety. A že to zní jako Nightwish? A co jako? Všechny kapely po sobě opakují.
Hudebně tedy Burgríci udělali dojem. A to neříkám jen tak. Sice jsem je trošku zkritizovala, ale bez jakýchkoli předsudků bych jim dala 10/10. Pozor, jen za hudbu. Teď ale zhodnotím videoklip.
http://www.metalsucks.net/wp-content/uploads/2018/02/dimmu-borgir-interdimensional-summit-video.jpg

Dimmu Borgir stavili na jednoduchost. Pára, svíčky a kapela. Čekala jsem epické záběry. Nedočkala jsem se. Existuje tolik způsobů, jak to natočit efektně! Místo toho vůbec nebylo vidět Shagrathovu přednost (vlasy, co jiného myslíte?) a přehnaně krát se na záběru objevoval plešatý kytarista strouhající nejrůznější grimasy s krkem permanentně vyseknutým na pravou stranu. Bubeníka jsem si ani nevšimla, občas se tam objevil klavirista. A pak,třešnička na dortu: třímetrový pentagram se rozblikal jako disco koule. Tak to mě dorazilo Smějící se.
Takže hudebně super, video trochu pokulhává. Nějak se jim asi nechtělo do podobných věcí jako k Dimmu Borgir nebo Gateways.
Co myslíte vy?

Kam dál