Vítěz bere vše aneb krvavý příběh Bible

Pátek v 17:41 | lmetalgirl |  Duchovní
Bible, jak ji známe dnes, vznikla až po roce 300. Tisíce stran se spálilo, tisíce lidí bylo pronásledováno...pro knihu, která ve skutečnosti ani nemusí být vždy pravdivá.
Argumentace ortodoxních křesťanů: Ty zpochybňuješ Boží Slovo?!
Nezpochybňuji Boží Slovo, zpochybňuji praktiky, které byly použity k napsání Bible.
1. Biskup Athanasius v roce 382 na základě nesmyslné dedikace "jsou jen čtyři světové strany, tak budou jen čtyři evangelia" rozhodl, že v Bibli se budou nacházet jen evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Podle čeho je z více než třiceti evangelií vybral, není známo. Všechna ostatní evangelia byla označena jako "bludy a kacířství" a začalo velké pronásledování "kacířů".
Kromě toho Athanasius upravil knihu Genesis, knihu Žalmů a několik dalších knih Starého Zákona pro potřebu tehdejší politiky.
2. Bible krále Jakuba byla překládána ze starších překladů, nikoliv z originálů. Byla jediná? Ne. Většina Biblí je výsledkem nesčetných překladů a opisů čili i počet chyb je obrovský. Křesťané se přesto na každou situaci v životě ohánějí přesnými frázemi. Jsou však pravdivé? Jsou bezchybné? Neupravené?
Kromě toho, Bible krále Jakuba byla také napsána pro potřebu tehdejší politiky.

Středověká politika?

Středověk. Doba temna a křižáckých výprav. Doba, kdy 90 procent obyvatel tvořila chudina. Pokud by se vzbouřila, znamenalo by to pro vládnoucí vrstvu katastrofu. Jak se to vyřešilo?
"Modli se a pracuj."
Známé středověké heslo zavánějící rozkazem. Šlechta a knězové seděli na zadcích, žili z utlačování chudiny a ovládali ji strachem z Boha. Vytvořili obrázek trestajícího a žárlivého Boha, který všechny pošle do pekla. Je to však pravda?
Bůh o sobě říká, že je alfou a omegou, začátkem a koncem. Neříká, že je soudcem, který má moc někoho poslat do pekla, nikde to nikdy neřekl. Místo něj to říkají jiní.
Král Dávid: "...ať vás Bůh soudí."
Jehošabat: "Můj Bože, ty je nebudeš soudit?"
Žalmy: "Bůh je spravedlný soudce, Bůh, který denně ukazuje svůj hněv...je to Bůh, kdo soudí...povstaň, Bože, a suď zemi..."
Kniha Kazatel: "řekl jsem si, že Bůh ustanoví soud pro spravedlivé a bezbožné..."
A pak přišel Ježíš s "revoluční" myšlenkou, že Bůh je Otec a lidé jsou jeho děti. Samozřejmě, že se to Židům nelíbilo, oni přece chtěli soudce, ne milujícího otce! Co však udělali křesťané? Znenáviděli Židy, že ukřižovali Ježíše, avšak oni sami pořád trvají na soudcovském, ne milujícím Bohu . Přesvědčily mě o tom nekonečné rozhovory s ortodoxními křesťany, ze kterých přímo k zaplakání byla odpověď jedné ženy:
(já se ptala, jestli jí není milující Bůh sympatičtější než soudící)
"Ten váš milující Bůh je krutý, když nesoudí nespravedlivé. Můj Bůh mě soudí."


Boj katolíků s gnostiky

Na počátku křesťanství nebyla žádná Bible. Bylo mnoho hnutí a mnoho evangelií. Nejstarší je evangelium Tomášovo, které obsahuje pouze Ježíšovy výroky, ne činy. Dále evangelium Máří Magdaleny, Jakubovo a Jidášovo (a další), které jsou považovány za gnostické a jsou si podobné. Pak jsou ty 4 známé: Matoušovo, Markovo, Janovo a Lukášovo. Pak Petrovo evangelium, které bylo opsáno z těch 4, ale zjistilo se, že je to podvrh. Jsou pak ty 4 taky podvrhy?
To dnes už nezjistíme, protože na Nikajském koncilu vyhráli katolíci nad gnostiky...
Katolíci se báli gnostiků, protože gnostici byli mystičtější, nezakládali nic na slepé víře, ale na osobní zkušenosti s Bohem a nepotřebovali církevní hierarchii. Katolíci ustanovili 4 evangelia, dogmata, slepou víru k ovládání mas a svaté války proti pohanům. Co však nejvíc pohoršovalo katolíky, byl gnostický postoj k ženám: ženy byly rovné mužům a mohli být vysvěceny kněžkami.
Doteď se gnosticismus považuje za kacířství a není součástí křesťanství! Stránka allaboutreligion se na problematiku gnostiků dovolává Bible, avšak musíme si uvědomit, že na počátku křesťanství ještě neexistovala. Tyhle věty jsou kompletní nesmysly: "Can we say Gnostic Christianity is claimed within the pages of the Bible? Most Gnostic sects professed Christianity, but their belief sharply diverged from those of the majority of Christians in the early church. Those who did not believe the virgin birth, Jesus was the Son of God, Jesus was resurrected to Heaven, Jesus was the Creator, or that Jesus made atonement for our sins. I would say no, we couldn't, because the Bible clearly lays claim to the above statements."
Dále píšou, že gnostici věřili ve dva bohy, dobrého a špatného, co však není pravda. Gnostici věřili v jednoho Boha ("Samostvořitele"), který stvořil anděly, mezi nimiž byl také Yaldabaoth (v katolickém pojmenování Lucifer), ten pomáhal stvořit svět a po stvoření člověka se Bohu vzbouřil a řekl, že on je bůh. Poté ho jeho matka Sofie (v katolickém pojmenování Duch Svatý) prosila, ať nelže a podvolí se člověku.
Ježíš podle gnostiků učil, jak se k Bohu dostat přes své nitro, podle katolíků sám byl Bohem.
Nechám na vás, co považujete za pravdu. Avšak to, co se stalo pak, je jisté.

Důsledky na události

Z "miluj svého nepřítele" se staly Křižácké války proti pohanům.
V Jidášově evangeliu Jidáš není zrádce, ale věrný Ježíšův služebník. V Matoušově evangeliu se Jidáš objevuje jen v několika větách. No s každým dalším evangeliem se jeho postava zhoršuje a zhoršuje, až se v Janově evangeliu z kvázi neutrálního zrádce, který svůj čin olitoval, stane čistý Satan. Proč? Katolíci si Jidášovo jméno spojují s Židy, bažícími po penězích, a tak ho znenáviděli. Hitler se taky oháněl Biblí, když vyvražďoval Židy. Zúčastnil se dokonce pašijí v roce 1937, které byly silně anti-semitské.

https://i.dailymail.co.uk/i/pix/2015/10/27/15/2DD5D36B00000578-3291884-image-m-41_1445958049304.jpg

https://www-images.christianitytoday.com/images/68407.jpg?w=700

Ať už měli pravdu katolíci nebo gnostici, historii už nezměníme, ale naše myšlenky můžeme. Alespoň neodsuzujme. Možná můj článek teď zní velmi protikatolicky, ale nezapomínejte, že jsem křtěná katolička a doteď mám k tomu blízko, i když gnosticismus je v mnohých věcech pravdivější.
 

My jsme Pražáci, ozvalo se v Brně

10. listopadu 2018 v 17:55 | lmetalgirl |  Ostatní
Od nynějšího školního roku působím jako redaktorka časopisu Špit a po tom, co teď napíšu, mě pravděpodobně redakce zadupe do země, ale stojí to za to. Účastnili jsme se totiž soutěže Školní časopis roku.
Na dobrodružnou cestu do Brna se chystalo pět z nás: šéfredaktor Jirka, šéfeditor Matěj, účetní Eva, vedoucí sekce Reportáže Verča a já (hlavní nejmenovaná ilustrátorka se totiž odmítla účastnit).

Někteří z nás vstávali už ve tři ráno, setkali jsme se kolem půl páté na Hlavním nádraží v Praze.
"Už teď jdeme pozdě," poznamenal Jirka a vlezli jsme do vlaku. Jirka měl v plánu vysvětlit tematický plán, avšak naše rozjařené mysli ho pořád přerušovali.
"Můžu už konečně dokončit ten tematický plán?" přerušil Evine úvahy Jirka.
"Ještě tohle dokončím a můžeš."
Po dlouhém čase ji Jirka znovu přerušil: "TEMATICKÝ PLÁN!"
A všichni jsme se rozesmáli (a samozřejmě pokračovali v rozhovoru). Jirka to definitivně vzdal a rozhodl se jít spát.
Setmělo se a rozhodli jsme se udělat si fotku našich odrazů v okně. Ve finále tam vypadáme jako fleky. Jirka nám připomněl, že až vylezeme z vlaku, máme přesně devět minut na to, abychom se tam šalinou dostali. Vlak nejmenované společnosti měl samozřejmě zpoždění. Měli jsme tam být už před hodinou.
Vyběhli jsme z nádraží, tj. Jirka udělal tři kroky a už byl pryč. My ostatní jsme nestíhali. Když jsme ho doběhli, ptáme se: "Proč stojíme?"
"Já nevím, kam máme jít," odpověděl. Myslím, že si umíte představit naši reakci.
"Proč jsi to nezjistil za ty tři hodiny ve vlaku??!!" vybafli jsme na něj.
"Kdyby mi to někdo připomněl..."
Když jsme zjistili, kam vlastně máme jít, ujela nám šalina a my museli čekat dalších deset minut. Za tu dobu jsme si stačili všimnout okolí. Všimli jsme si dokonce i metra.
"Víte, proč mám radši Brno než Prahu?" začal Jirka a hned si odpověděl: "Protože v Brně je víc moderních budov."
Matěj ukázal na okolité staromódní budovy v okolí nádraží: "Jen si to prohlédni...Brno je podle mě jen hnusná parodie na Prahu."

Přijela šalina, do které jsme konečně nastoupili. Rozjela se a my se na sebe zhrozeně podívali: "Co jsou to za zvuky? Tramvaje zní jinak!"
Po slově "tramvaje" se na nás všichni spolucestující divně podívali a začali se smát. Jirka už po první zastávce začal naléhat: "Vystupme! Už jsme u toho velkýho koně!"
Matěj ho naštěstí zastavil. Přemýšleli jsme, co bychom řekli učitelům, kdybychom se ztratili. Předvádíme fiktivní rozhovor s učitelem:
´Kde jste?´
´...v Brně...´
´Lépe!´
´U velkýho koně.´
Jirka naléhal u další zastávky: "Tady je ten velký kůň, už jsme tady!"
A tak jsme vystoupili, no zjistili jsme, že jsme se mohli ještě svézt. Takhle jsme to ale museli doběhnout. Na obou semaforech byla červená a když na tom vzdálenějším zasvítila zelená, připravili jsme se, že budeme spěchat, ať stihneme obě zelené. Zasvítila zelená. A my se rozběhli jako o život. Museli jsme Brňáky pěkně pobavit...
Nakonec jsme registraci na Masaryčce stihli.
Nejdříve jsme trochu sbírali reklamní předměty českých médii a po zastávce u České Televize nám jejich zaměstnanec nabídl možnosti v Brně. Připomněli jsme mu, že jsme z Prahy. Zatvářil se překvapeně: "A co děláte v Brně?"
Pak bylo samotné vyhodnocení soutěže. Za grafiku nás raději ani nehodnotili. Za titulku jsme získali 10. místo, za obsah 1. místo a v celkovém hodnocení jsme byli 4.

O budoucnosti Špitu jsme si chtěli popovídat ve Veselé čajovně, avšak tam se naše cesty rozdělili. Celá redakce zůstala v čajovně, no šéfredaktor Jirka se rozhodl užít si dětství, dokud je ještě dítě, a vydal se za zábavou do vědeckého parku.
"Proč tam vlastně chceš tak moc jít?" zeptala se ho Eva.
"Já se tam přihlásil jako novinář..."
Dali jsme si kokosový a piňakoladový čaj, sice jsme se téměř zadusili na zakouřených záchodcích, ale za ty dvě, tři hodiny jsme si dobře popovídali. Například o loňském vyhodnocení. Když minulý rok jeli do Brna, všimli si informačního centra jisté firmy, avšak mysleli si, že je to normální informační centrum, a tak tam vlezli a hned řekli: "My jsme z Prahy. Mohli byste nám poradit nějaké památky?"
Recepční na ně vyjeveně koukala a v hlavě si zřejmě myslela: "Pražáci? Tak tím se vše vysvětluje..."

Šli jsme pak znovu na nádraží, ale s Jirkou jsme si nedomluvili žádné konkrétní místo. Zatím jsme to neřešili. Přecházeli jsme jednu ulici a zatroubilo na nás auto. Jen tak pro sebe jsem si řekla: "Jsme Pražáci, tak si na to zvykněte!"
Kolemjdoucí Brňák mě očividně slyšel a hned na nás vrhl zvláštní pohled. Po tom, co jsme dorazili k nádraží, jsem se ohlédla a uviděla Jirku.
"Ahoj, Jirko!" pozdravili jsme ho a nechápali, jak nás tak rychle našel. Rozhodli jsme se jet dřívějším vlakem, no neměli jsme místenky. Do vlaku se nacpalo enormní množství lidí, a my procházeli vagony ve snaze najít místo k sezení. Za Českou Třebovou jsme zakotvili v harmonice mezi tichou zónou a dalším vagonem. Sice jsme měli obavy z nedotažených šroubů, ale vše dobře dopadlo. Dokonce nás milá slečna se žlutou bundou vyfotila. Za Pardubicemi jsme se vrhli na volná místa, žádná nám však nezůstala a my skončili ve středu vagonu u místa pro kufry. Tak jsme si tam prostě sedli a následovala další fotka. Ke konci naší cesty se nám podařilo urvat si několik sedadel a Eva strávila čas tím, že nám vysvětlovala děj Větrné Hůrky a Jany Eyrové.
Tak jsme se šťastně vrátili do Práglu.

Rozhovor se zpěvákem s nejhlubším hlasem v ČR

31. října 2018 v 19:56 | lmetalgirl |  Hudba
Underground ve svěráku
aneb rozhovor se zpěvákem s nejhlubším hlasem v ČR
Není žádnou novinkou, že za poslední desetiletí - s rozšířením internetu - klesl počet lidí, kteří chodí na koncerty. Zejména to platí u undergroundu, který je utlačován z obou stran.
Mainstream poskytuje zavádějící úhel pohledu. Vše, co se nehraje v rádiu, je hudba feťáků, podivínů, neonacistů a satanistů. Přitom samotný pojem "underground" znamená: hudba určená pro menší okruh lidí založená na experimentování s hudebními prostředky. Tlak z druhé strany představují hudební společnosti, které se k méně známým menším kapelám chovají jako ke kusům hadru. Nevidí v nich potenciál a chtějí spolupracovat jen s "většími" kapelami.Výsledkem tohoto svěráku jsou prázdné koncertní sály ska, jazzové, rockové, punkové, metalové, ale i klasické hudby. Na Mozarta nebo Beethovena si zajde kdekdo, ale ostatní skladatele je snadné přehlédnout. Undergroundovým hudebníkům nezůstává nic jiného než podporovat se navzájem. Dokonce ani mezižánrová spolupráce není něčím neobvyklým, např. Dimmu Borgir s Českou filharmonii nebo Sepultura s New Model Army. Často to ale nestačí. Proto vám představuji jedného z českých zpěváků, se kterým jsem udělala interview.

Rodák z Kuřimi vystupující pod pseudonymem Seth je pohodový člověk s dlouhými vlasy a vousy. Trochu připomíná Ježíše a pro českou scénu takovým Ježíškem i je. Neváhá se obětovat pro české undergroundové kapely, pořádá koncerty, jezdí na tour a k tomu všemu zvládá nahrávání pro tři kapely.

Na tuzemské poměry máš neskutečně hluboký hlas. Předpokládám, že proto zpíváš dokonce ve třech kapelách: Embrace the Darkness, Phylactery a částečně i v God in Flames. Jak ses k tomu vůbec dostal a jak to stíháš?

Zpívat v kapele byl vlastně můj sen. Jednu jsem si s kamarádem založil a ostatní pak vznikly jako vedlejší produkt vyššího chtíče. V případě God in Flames jsem jen propůjčil svůj vokál pro kvalitní hudbu. Aktuálně chystám další dva projekty, takže snad ještě něco přibyde.

Alba taky chrlíš jako na běžícím pásu. Před chvílí vyšlo nové album Aeber od Phylactery a teď děláš na Embrace the Darkness. Můžeš k tomu něco bližšího říct? Jaké byly reakce na Aeber?

K novému albu můžu jen prozradit, že to bude něco nového, ale zároveň pořádná porce hudby. Aktuálně se dopisují nějaké písně a texty. V listopadu nahrajeme první píseň, která by měla album reprezentovat. Ohlasy na Phylactery byly vesměs kladné. K velkému překvapení album i kapela zaznamenaly velký ohlas především v Jižní Americe. Chtěli jsme se prezentovat hudbou, která by mohla obstát ve světové konkurenci. Myslím, že se to vcelku povedlo.

Chodil jsi někam na zpěv? Jak se staráš o hlasivky?

Nechodil, nikdo by mě asi slyšet čistě nechtěl (smích) . O hlasivky se starám jen běžnou rutinou, šetření se, rozezpívávání se před koncertem a podobně. V zásadě to docela stačí. Doma trénuju spíše jen nové techniky, a to velmi pozvolně.

Jaké české kapely jsou podle tebe pilíře moderního metalu?

Asi všechny undergroundové.

Co tě nejvíc dokáže naštvat?

Lidská stupidita a ignorace.

Rozhoduješ se rychle?

Jak kdy. Hodně záleží, o čem se mám rozhodovat. Víceméně u mě platí, že co na srdci, to na jazyku. Upřimné jednání považuji za jediné správné.

Co bys vzkázal českým teenagerům?

Nebojte se jít za svým snem. Svět je malý a každého cíle se dá dosáhnout. Záleží jen na silné vůli a píli. I kdyby se vám třeba něco nepovedlo, můžete si alespoň říct, že jste to zkusili a bojovali za to.
Videoklipy, ve kterých se Seth objevil:
  • Embrace the Darkness - Temptation's Nest
  • God in Flames - Gods in Flames
  • God in Flames - City of Dust
Diskografie ve zkratce:
Embrace the Darkness - The Nameless (EP 2016) nešetří pomalými a náladovými pasážemi, které doplňují housle. Ve Victim of Myself se objevuje Sethův čistý hlas a vše se pohybuje kolem zádumčivých témat.
Phylactery - Aeber (2018) je naopak rychlé album, které na nikoho nečeká. Na nezkušeného posluchače se valí brutální sypanice, které zpomalí jen k tomu, aby zase zrychlily.


Vyšlo 9.10.2018 v Časopisu Špit.
 


Zimní čas a Halloween

30. října 2018 v 8:54 | lmetalgirl |  Ostatní
Naštvalo mě několik věcí.
  1. Blog.cz nezveřejňuje některé články - dlouho jsem nic nenapsala, důvod je, že blog mi nechce zveřejnit jeden článek o rozsahu 3000 znaků s odůvodněním, že článek nesmí přesáhnout více než 40 000 znaků...
  2. Lidé pořád chtějí letní čas - konečně se člověk může vyspat se změnou na zimní čas a lidi kritizují, že je pak večer tma? Tma je pořád, to jen člověk vymyslel hodinky. Plus, zimní čas rovná se sluneční čas, to ten letní je nepřirozený a s jeho změnou akorát přichází chaos (nemluvě o zvýšeném využití slunečního světla v létě, které je minimální).
  3. Deprese - nevšimli jste si, kolik lidí má deprese? Já jsem šťastný člověk, ale podívejte se na nejmocnější fenomén posledních let: memes
Možná se vám zdá, že to nic není, je to jen obrázek...ale kolik jich je? Stovky. Jen si všimněte, kolik lidí se s nimi ztotožňuje. Nejsou to jen teenageři, ale celá tahle generace. Celoživotné nenaplnění tuh kompletní generace, až na několik výjimek. A pak se divím, že lidi mají deprese i ze tmy...
Nebo status "napište svou nejoblíbenější písničku proti depresi" a lidé psali a psali...jen dva lidé odepsali, že nemají deprese. A to je už zvláštní, ne? Většina těch lidí podle mě ani deprese nemá, ale myslí si to.

No pokud pořád říkají, že mají depresi a nedejbože to řeknou i doktorovi, ten jim předepíše léky a pak jsou v p...někde. Léky na depresi lidem bez deprese totiž způsobují depresi! A pak se samozřejmě zvýší počet lidí s depresí. Je to řetězová reakce. Lidé volají o pomoc, ale nikdo je neslyší...

A nakonec...všemi zbožňovaný Halloween.
Máme dušičky, tak nemusíme opakovat po této komerční parádě Ameriky!
Ano, vím, že Halloween vznikl v Evropě. Tam se však nejednalo o děti v kostýmech žádající o maškrtu, ale o oběti, častokrát lidské. Oslavujete Halloween? Možná byste měli vědět o jeho původu. Obětujte děti, nic to není, ne? Dobrou chuť.

Dostala jsem ránu 150 000 volt

9. října 2018 v 19:52 | lmetalgirl |  Ostatní
Samozřejmě, zabíjejí ampéry a ne volty, ale takhle je to zajímavější. Náš fyzikář nám totiž ukazoval tenhle kouzelný stroj, který vyrábí blesky.
https://cdn.shopify.com/s/files/1/1342/5013/products/525990_751886355_product_large.jpg?v=1484241635

Pak nám řekl, ať se všichni pochytáme za ruce do kruhu a dva na konci ať se chytí těch kovových tyček. Prý nás to jen trochu štípne. Pak jedna spolužačka zatočila klikou a všichni dostali ránu jako sviňa. Ještě asi po pěti minutách mě pořád bolely ruce. Když dva lidé najednou řeknou stejnou věc, je to normální. Když tři, už je to zvláštní. A teď si představte 30 lidí ve stejný okamžik zařvat: "AU!" To bylo vcelku spektakulární.
A tak jsme si vyzkoušeli, jaké to je, dostat ránu 150 kilovolt. :D
Myslím, že elektrostatiku si každý z nás zapamatoval na celý život...
https://wallpaperstock.net/wallpapers/thumbs1/49155wide.jpg

Důležité oznámení

3. října 2018 v 20:53 | lmetalgirl |  Ostatní
Zprovoznila jsem svůj anglický oficiální web, který najdete na adrese https://aryaofficial.blogspot.com/ .

Jedná se o seriózní stránku se všemi novinkami, týkajícími se mého kapelního života.


Epidemie metalistů

3. října 2018 v 20:44 | lmetalgirl |  Hudba

Moribundus, tzv. "Epidemie metalistů"

Charakteristika nemoci: moribundus je zcela specifická nemoc charakteristická rýmou, kašlem, chroptěním, bolestí v krku a několika denním setkáním blízké smrti. Moribundus se objevuje na podzim v čase, kdy se nekontrolovatelně ochlazuje z 30 stupňů Celzia na nulu.

Výskyt nemoci v populaci: Moribundus je zákeřný tím, že se téměř v 70% vyskytuje u příslušníků metalového vyznání a speciálně u zpěváků zvracejících do mikrofonu (growlerů) je to až v 90%!


Léčba: Moribundus se léčí čajem z jablkových slupek, ležením v posteli zakutraný až po uši a pozitivním myslením (např. "Dnes nesmím umřít, o týden mám koncert.").

Zajímavosti: Nemocné growlery můžete podpořit finančními dary (koupě CD, účast na koncertu, darováním plyšáka...) nebo psychicky. Pacienti postižení moribundem vaši pomoc jistě ocení.
Kapela Radio Jeravan o moribundu nazpívala písničku (zřejmě s touto krutou nemocí mají hodně zkušeností):

Trist, z vůle DSBM český král

6. srpna 2018 v 16:37 | lmetalgirl |  Hudba
Co je vlastně to D.S.B.M.? Je to zkratka pro Depressive Suicidal Black Metal, podžánr metalu, který si svůj název vysloužil díky svému smutnému zvuku. Může však způsobit deprese? Můj názor je, že ne. Samozřejmě, všeho příliš škodí, ale obecně ne. Lidé s depresemi poslouchají různou hudbu, nemusí to být právě metal. Výzkumy dokonce potvrdily, že lidé poslouchající metal jsou většinou šťastnější.

Sami metalisti to potvrzují :D

https://pics.onsizzle.com/its-like-when-life-sucks-and-you-feel-alone-and-13247015.png

Někdo jednou řekl: "Black metal je jako nejlepší kámoš, který tě ve všem podrží, protože ví, jak se cítíš."
A tím se vracím k DSBM, který se stal nástrojem, jak lidem s depresí ukázat, že to jde i jinak než všechno skončit, že jsou lidé, kteří jim rozumí a doufají, že ti další budou šťastní.


Nejznámější DSBM kapely jsou např. Psychonaut 4, Lifelover, Shining, nebo právě Trist. Trist je jednočlenný projekt Jana Šincle z Olomouce, o kterém se říká, že je králem všeho DSBM. (Tak jako Češi máme aspoň něco.)
V porovnání s už nefungující kapelou Lifelover (její zpěvák Kim Carlsson se kamarádí s Tristem) má mnohem ponurejší a pomalejší písně, které nezřídka dosahují délky 10 minut.
Lifelover často používali klavír a mluvené slovo a na poměry "depresivní hudby" měli až tanečné písně, které jsou důkazem toho, že DSBM nemusí být jen smutné. (Tak proč ten název DSBM???) Na gifech je Kim Carlsson.
https://thumbs.gfycat.com/PassionateQuaintAfricangroundhornbill-max-1mb.gif
https://m.blog.hu/la/langologitarok/image/Gnosis/tumblr_mzypynf0lz1roxf04o4_400.gif

Naproti tomu Trist se vždy držel jednoduchých riffů používaných pořád dokola, velké ozvěny na kytaře, "tuctuc" jednoduchých bicích s občasnou dvoušlapkou a nesrozumitelných výkřiků.
(Dole vlevo Tristova současná profilovka na ask.fm, vpravo Kim a Trist v roce 2007)
https://akimg0.ask.fm/309/b8dc2/3139/41b8/b81c/afe946cac4da/normal/305033.jpg
https://pp.userapi.com/c627631/v627631755/31684/E4aO9Nf9x74.jpg

K nejznámějším písním patří Snění, Nostalgie I nebo Modrý žal. Trist hrál naživo jen několikrát, vždy jen na kytaru a s Kimem Carlssonem na postu zpěváka. (Vlevo na fotce Trist, vpravo stojící Kim během koncertu v roce 2011)

https://lastfm-img2.akamaized.net/i/u/770x0/315bfc94870c47e1998f3bbff7af2c02.jpg#315bfc94870c47e1998f3bbff7af2c02

V roce 2014 byl projekt Trist oficiálně ukončen. Když jsem se Jana zeptala, jestli by někdy znovu dělal hudbu, třeba jen vystupoval jako host na nějakém koncertu, odpověděl jediným slovem: "Nikolivěk."
Jeho hudby se už tedy nedočkáme, ale aspoň stojí za to vědět, že v Česku máme krále tohohle žánru.

První komerčně úspěšná black metalová kapela?

3. srpna 2018 v 10:46 | lmetalgirl |  Hudba
Článek je přiřazen k tématu "Komu dát místo v srdci?", protože mě hned napadl Immortal. O jeho současném bossovi Demonazovi si můžete přečíst tady. Demonaz se po dlouhých dvaceti letech chopil kytary a s bubeníkem Horghem vypustil do světa album Northern Chaos Gods, čímž rozechvěli srdíčka všech fanoušků a zapsali se i do toho mého. S bývalým členem Abbathem se mi nikdy nelíbili. Přišli mi jako praštěná kapela s hrozným zpěvákem komediantem.
No když jsem uslyšela první a jádrovou skladbu Northern Chaos Gods, kde Demonaz hraje na kytaru i zpívá, hned mi bylo jasné, že je to něco neuvěřitelného. Podle mého skromného názoru má mnohem lepší hlas než Abbath. Album posunulo hranice extrému. Agresivní riffy mocně zní za Horghova rychlého tempa (v Sparku poznamenali, že bubnuje jak o život) a démonické Demonazove vokály opěvují krásy permafrostu, věčného chladu a temna fiktivní země Blashyrkh.
Kdo by si byl pomyslel, že tito "bubáci" s tak extrémní muzikou dosáhnou komerčního úspěchu? Northern Chaos Gods se v Německu umístilo na první příčce, což předtím žádná jiná black metalová kapela nedokázala.
http://www.nuclearblast.de/de/data/bands/immortal/news/immortal-charts-2.jpg

https://i0.wp.com/overdrive-mag.com/wp-content/uploads/2018/07/Immortal2018e.jpg?fit=4079%2C2677&ssl=1


(Vlevo Horgh, vpravo Demonaz)

"Stojím si skálopevně za skutečností, že jsme nahráli nejlepší album v celé historii IMMORTAL. Je určitě chvályhodné mít dobrý pocit z vlastní práce, ale lepší je vědět, že moje nahrávka nakopává zadky v celém širém okolí." -Demonaz

Immortal dokázali, že bez Abbatha dokážou fungovat bez problémů, a dokonce lépe než předtím. Když se rozhodnete dát jim místo ve svém srdíčku, severští bohové chaosu vám nabídnou otevřenou bránu do Blashyrkhu a už nikdy vás nepustí.
Northern Chaos Gods je nakopávačka, která ukazuje, že Immortal se posunuli na své úrovni a jsou připravení stát se jednou z nejlepších blackových kapel.
https://s3-cdn.pledgemusic.com/artists/000/242/766/heros/desktop.jpg?t=1526053170
https://www.revolvermag.com/sites/default/files/styles/image_750_x_420/public/media/images/article/immortal2018g-web.jpg?itok=hK6s3pvI&timestamp=1530636926

Jo a mimochodem, jestli vás to nepřesvědčilo, objevili se na titulních stranách několika časopisů, v českém Sparku jim věnovali 6 stránek i megaplakát. Northern Chaos Gods vás v letním horku schladí, až budete drkotat zuby.


Hodnocení série Spad

31. července 2018 v 20:22 | lmetalgirl |  Knihy
1. literární fast-food 2. příjemné čtení 3. Rubikova kostka

Ještě se mi nestalo, že bych si koupila celou knižní sérii bez toho, abych nevěděla, o čem je. Tohle se mi však zalíbilo na první pohled.
https://cdn.alza.cz/Foto/ImgGalery/Image/Razova-vlna-MAIN.jpg

Autor: František Kotleta (nutno poznamenat, že se přesně neví, kdo to je)
Žánr: post-apokalyptická sci-fi
Původní jazyk: čeština
Délka: trilogie docela krátkých knížek

  • Spad (2016)
  • Poločas rozpadu (2017)
  • Rázová vlna (2018)
Česká post-apokalyptická sci-fi? Jasně, že mě to zaujalo. Hlavní postavou je David Michálek, samozvaný Admirál Armády České Republiky a hrdina z Istanbulu. Je jeden z mála, kteří pamatují třívrstvý toaletní papír s vůní heřmánku a YouTube. Proto se snaží zabránit konečnému odpálení světa a věří, že svět se může vrátit do starých kolejí. Zatím to tak však nevypadá, vše je zničené atomovou a občanskou válkou, rozšiřují se děsivé kulty a vládne chaos.
http://oic.uqam.ca/sites/oic.uqam.ca/files/images/figure_9.jpg

Ačkoliv Spad hodně lidí kritizuje, mně se to líbilo. Přečetla jsem už spoustu knih a tohle bylo speciální. Doporučuji pouze pro 15+ a myslím to vážně. Nepředstavujte si tra-la-la post-apokalyptickou sci-fi ve stylu Divergence, Spad je drsný a představuje jednu z reálných možností, jak by to mohlo vypadat po atomové válce. Radioaktivita, lidský život nemá cenu, otrokářství, patriarchát a spousta dalších věcí, ze kterých nám, rozmazleným dětem 21. století, běhá mráz po zádech. Děj je poutavý, popisy realistické (obzvlášť autorova záliba vyjadřovat zvuky citoslovci) a často i děsivé. Na konci Rázové vlny jsem brečela. Myslím, že víc k tomu říct není třeba. Františka Kotletu si zařazuji k oblíbeným českým spisovatelům hned vedle Ondřeje Neffa.


Kam dál